Klasická a nejčastější technologie pro potisk textilu. Bývá také označována jako serigrafie. Její historie sahá až před náš letopočet na Dálný východ. Sítotisk pracuje pouze s přímými barvami. Lze s ním dosáhnout okouzlujících výsledků i u barevně náročných motivů. Ale u nich je třeba počítat s finanční náročností. Sítotiskem se úžasně přenáší perokresby a další výtvarné techniky vyznačující se plnými linkami. Sítotiskem jsou stále ručně tištěny například luxusní barevné šátky HERMES.
Princip sítotisku spočívá v protlačování barvy síťovinou přes propustná místa. Síťovina je napnuta v kovovém nebo dřevěném rámu a může mít různou hustotu ok na cm2. Síto pro sítotisk lze vyrobit podomácku, kdy se síťovina napíná podobně jako malířské plátno, nebo profesionálně, pomocí hydraulického stroje. Rozdíl mezi oběma postupy, co se týká kvality napnutí a trvanlivosti síta, je ale velký. Ve prospěch stroje, který síťovinu napíná všemi směry „nesmlouvavě“ rovnoměrně.
Na síťovinu se rovnoměrně nanese tekutá světlocitlivá emulze. Jak je již uvedeno, je světlocitlivá, proto od chvíle nanesení až do vyvolání musí být celý pracovní prostor, kde se nachází, osvětlen jenom světlem z delší části spektra (žluté nebo červené světlo, podle typu emulze). Emulze musí zcela proschnout. Zpravidla to bývá několik hodin v dostatečně teplém, nevlhkém a bezprašném prostředí. Po zashcnutí emulze, stále ještě bez přístupu běžného světla, se na síto přiloží „film“ s motivem k potisku. Motiv se na síto exponuje zdrojem světla z "kratšího" konce spektra (obyčejně to jsou vysokotlaké rtuťové výbojky nebo nověji i LED). Amatérsky lze síto osvítit i silnou žárovkou nebo halogenovou zářivkou.
Sítotiskem lze tisknout jednobarevné i vícebarevné motivy. Každá další barva si žádá jedno síto. Barvy se na sebe nebo vedle sebe vrství. Lze využít také skládání barevných odstínů překrýváním jednotlivých barev. Pro udržení přesnosti motivu při vícebarevném tisku jsou jednotlivá síta upínána do speciálních strojů, karuselů, ve kterých lze síta přesně vycentrovat tak, aby motiv při tisku dosedl na textil nebo papír s naprostou přesností.
Předloha pro sítotisk musí částečně respektovat použitou technologii. Kresbu je potřeba provést v plných linkách, ať už bude jednobarevná nebo barevná. Stínování, akvarelovou kresbu, pastelky, fotografie, to vše lze na sítotisk obtížně převést, protože… předlohu na osvit síta lze na film nanést vždy jen a jen v absolutní černi. Co je na filmu černé, uvidíte jako výsledný tisk. Jakékoli šedé nebo stínové přechody a rozpíjení barev se musí graficky předem upravit v grafickém programu.
Existují různé způsoby zhotovení šablon pro sítotisk. Buď přímou kresbou na síto, nebo vyřezávanou přilepenou šablonou. Tisknout lze ručně, poloautomaticky nebo zcela automaticky. Jde o kouzelnou technologii, kterou můžete pro radost zvládnout i v domácích podmínkách (pozor, vše okolo sítotisku i v malém, není zcela levné – rám, síto, emulze, barvy, těrka, prostředek na smytí barev). Na na druhou stranu je to velice sofistikovaný mechanický a chemický proces, který pro profesionální výsledky musíte dokonale zvládnout.
Sítotiskové barvy
Další kapitolou jsou barvy. Z nejjednoduššího pohledu se rozdělují na barvy plastizolové, barvy na bázi ředění vodou nebo barvy ředidlové.
Barvy ředitelné vodou. Jejich aplikace je velmi jednoduchá. V současné době jsopu k dispozici už zcela netoxické barvy na této bázi, které neobsahují těžké kovy ani formaldehyd. Pro tiskaře je práce s těmito barvami obtížnější, protože např. oproti plastizolovým barvám poměrně rychle zasychají na sítu už při pokojové teplotě. Výhodou ovšem je, že právě při pokojové teplotě zasychají a proto je lze použít i pro hobby tisk. Po příslušné době zasychání (24 až 48 hodin, podle typu barvy) zcela prolnou s textilem a mají vysokou stálost při praní. Lze je běžně žehlit. Nevýhodou je nižší kryvost barev při tisku na tmavý podklad. Tam už jde o zkušenost tiskaře a znalost toho, co která barva od kterého výrobce umí a co s čím lze smíchat (foto náš potisk na černé triko).
Plastizolové barvy, jak už sám název naznačuje, jsou barvy plastové. Jde vlastně o suspenzi PVC. Mají tendenci na povrchu látek vytvářet slabou vrstvu, která při omaku působí jako guma. Také žehlička je nemá ráda. Při horším provedení se Vám po čase používání polámou a na textilu jakoby rozpadnou. Tiskaři je používají pro snadnější a univerzálnější způsob použití. Nespornou výhodou plastizolových barev je vynikající kryvost na jakémkoliv odstínu podkladu. Barvy lze prakticky tisknout hned jednu přes druhou. Nezasychají na sítu, protože schnou až při teplotách nad 160 stupňů Celsia v horkovzdušných tunelech. Tam, kde se tiskne plastizolem, je potřeba dodržovat přísné hygienické podmínky. Zejména musí být dobrá vzduchotechnika a odsávání. Změkčované PVC v sobě obsahuje ftaláty a další škodlivé látky.
Ředidlové barvy. Ty se využívají zejména při potisku syntetických materiálů, jež nelze potisknout vodou ředitelnými či plastizolovými barvami. Jde o potisk materiálů, které nejsou a často ani nesmějí být savé. Šijí se z nich stany, spacáky, nepromokavé oblečení apod. Stejně jako u plastizolu, i u ředidlových barev musí být provozy vybaveny odsáváním a musí splňovat další hygienická a bezpečnostní kritéria.